SOLACE Zpravodaj
Příběhy našich pacientů
Rozhovor s pacientem
Jan, 66 let, bývalý kuřák
„Myslel jsem, že jdu na běžnou kontrolu. Za tři týdny už jsem byl po operaci.“
Jak jste se o možnosti screeningu dozvěděl?
„Můj praktický lékař mi rovnou řekl, že do toho spadám. Že bych to měl určitě zvážit. Popravdě jsem si myslel, že to bude jen formalita. Cítil jsem se dobře.“
Co jste si pomyslel, když vám řekli, že vás čeká CT plic?
„Trochu jsem znejistěl, ale pořád jsem to bral tak, že je to jen pro klid duše. Žádné potíže jsem neměl. A právě to mě zpětně děsí nejvíc.“
Jaký byl výsledek?
„Na LDCT našli drobný útvar. Hned mě poslali na další vyšetření. Byl to opravdu začátek nádoru. Za měsíc jsem měl po zákroku a nemusel jsem na chemoterapii. Ta „potvora“ se našla včas.“
Co byste vzkázal lidem, kteří váhají, jestli se nechat vyšetřit?
„Přestaňte váhat. Já vím, že se bojíme, co nám řeknou. Ale tohle je jediný způsob, jak se to dá zachytit dřív, než bude pozdě. A věřte, že vám to opravdu může zachránit život, stejně jako mně.“
5. A dnes?
„Dnes chodím na kontroly, víc si vážím každého dne a mluvím o tom s kamarády. Už se na cigaretu ani nepodívám. A doufám, že se o tom bude mluvit víc. Proto jsem souhlasil s tímto rozhovorem. A děkuji všem lékařům a zdravotním sestřičkám za poskytnutou péči. A také děkuji mému praktickému lékaři, který mě k tomuto vyšetření nasměroval.“
Příběh pacientky
Jana, 58 let, dlouholetá kuřačka
„Byl to den jako každý jiný… a přitom změnil můj život.“
Příběh paní Jany (58), která díky screeningu nejen získala klid, ale i novou motivaci.
Byl to klasický den. Šla jsem ke své praktické lékařce pro léky na tlak a pro „papírek“ na odběry. Mezi řečí se mě zeptala, jestli se nechci zapojit do screeningu rakoviny plic. Prý jsem ve věku, kdy už na to mám nárok, a jako dlouholetá kuřačka patřím do rizikové skupiny. Zpočátku jsem se trochu ošívala. O rakovině raději nepřemýšlím, kdo by chtěl? Ale paní doktorka mi vše vysvětlila. Že vyšetření je rychlé, bezbolestné a že není potřeba čekat, až se objeví příznaky. A taky mi řekla něco, co mě zaujalo: že screening není jen o hledání nemoci, ale i o tom získat jistotu, že je vše v pořádku, a tak jsem kývla.
Objednali mě k plicnímu lékaři. Ten mě přijal vlídně, probral se mnou moji historii, zeptal se, jestli bych někdy uvažovala o tom přestat kouřit. Popravdě jsem o tom přemýšlela mockrát, ale nikdy jsem neměla ten správný impuls. Až teď.
Vyšetření na nízkodávkovém CT bylo opravdu rychlé a za pár dní mi pneumolog volal výsledky. Naštěstí bylo vše negativní. Měla jsem takovou radost, že jsem si sama pro sebe řekla: „Tohle je ta šance.“
A jak to dopadlo s kouřením? Plicní lékař mi dal kontakt na centrum pro odvykání kouření. Začala jsem tam chodit. Neříkám, že to je jednoduché, ale poprvé v životě mám pocit, že to zvládnu a že to má smysl.
Když se mě teď někdo zeptá, proč jsem se rozhodla přestat kouřit, odpovím jednoduše: protože jsem dostala šanci a nechci ji promarnit.